Home office, aneb po hlavě do… samoty!

Rád bych se dnes podělil o několik základních principů, které pomůžou vašemu týmu v práci a hlavně spolupráci na dálku. Ale vezmeme to pěkně od začátku…

Za chvíli to bude rok, co se nám všem změnil život a naše práce se kompletně přesunula do online prostředí. Rok, co jsme opustili naše kolektivy a přesunuli se domů. Jako lektor a člověk, který neustále pracuje s druhými, jsem pozoroval na sobě tento vývoj:

1) Nadšení, že jsem doma – mnoho lidí si to vždy přálo, ALE jak se říká: „Dávej si bacha na to co si přeješ, nebo se ti to splní“ - to se začalo naplňovat

2) Hrůza v očích ze zjištění, že tam nejsem sám a musím se dělit o wi-fi s přítelkyní či o prostor s dětmi (v mém případě s dětmi od VŠECH sousedů - takový malý každodenní oktagon). Nebo ještě hůř, hromada kamarádů a známých zůstali doma úplně sami a online je vzdálil od veškerého sociálního kontaktu.

3) Zvykl jsem si na to – jenže…

Remote nám vzal naší socializaci a když ne přímo nám, tak zajisté mnoha lidem kolem nás. Takové to potkávání se s kolegy u kávy v kuchyňce, zajít si na pivo po práci, nebo jít si s kolegy třeba začutat na hřiště nám prostě najednou zmizelo.

V prvním lockdownu nastoupila mnoha lidem (i mně) deprese - “Neroznášim tu nemoc snad já?”, demotivace: “Víš co Andreji jdi do...”, často klesla produktivita i chuť se zapojovat do procesů - nových projektů: “Vždyť oni nás už nikdy snad neotevřou” a další neduhy.

Možná to znáte… Den co den střídá Zoom, Skype cally a občas se to proloží Teamsem. Vždy je to ale stejné. Rychle se spojíme, probereme všechno k projektům a zase letíme na další. Nasekaný diář nám nedovoluje si pořádně pokecat a nabízí jen velmi krátké small talky a to ještě před ostatními.

Měli jsme to s kolegy už stejně a vyústilo to po prvním měsíci v mojí osobní pauzu a nadechnutí se. Začal jsem konečně respektovat svoje potřeby a začali jsme společně i skrze naší práci hledat cesty jak se přizpůsobit nové době. HR napříč republikou (a asi i celým světem) hledá vlastně stejnou cestu, jak vtáhnout zaměstnance zpět a pomoci jim zase „nasednout do sedla“. Jak jim zlepšit náladu, aby si zvykli na nový “normál” a ještě se u toho nezbláznili.

Já a moji kolegové jsme naskočili do online módu a přizpůsobili se pak celkem rychle. Naše zážitkové a sebe-rozvojové programy jsme museli překopat a ve výsledku nám tento způsob výuky otevřel nové možnosti a novou formu živobytí. Rád bych se teď podělil o pár základních principů, díky nimž jsme dokázali být efektivnější, smystematičtější, urdželi jsme si sociální kontakt, vztahy a dobrou náladu.

1) Snížili jsme očekávání – na sebe, na ostatní, na internetové připojení atp. Neznamená to uhnout od cílů, ale připustit si, že musíme například při workshopech ubrat, nebo zvolit strategii tak, abychom ostatní nezahltili.

2) Vytvořili si bezpečné prostředí – to se dá několika způsoby

a. Moderátor setkání – člověk, který má na starosti agendu a který dohlíží na proces a je direktivní. Hlídá pravidla a dává všem prostor se vyjádřit.

b. Nastavením pravidel – jsou obecná pravidla pro online setkání, ale tady spíš jde o ty interní – klidně můžou být trochu hravá, nebo ochraňující – např. při kreativním setkání: „Každý názor je platný“ – neznamená to že i správný, ale v rámci kreativního procesu může pomoci nakopnout i sebe větší hloupost nápady u druhých – tj. kreativní proces

c. Společný prostor pro reflexi a zpětnou vazbu– Najděte si vždy na konci, nebo i v průběhu čas pro vyjádření a sdílení svých pocitů, pohledů či názorů k projednávané věci.

3) Zavedli si úvodní hry – Pro nás to byla samozřejmost, ale často slyším, že tohle je v jiných týmech problém. Lidi si chtějí hrát, ale často to tají, protože jim to nepřijde profesionální a dokonce se za to stydí. Nám hra pomáhá všechny přirozeně vtáhnout a zapojit. Nejhorší je, když někdo dlouho sedí, přihlásí se na call a sedí dál a jen poslouchá a poslouchá a poslouchá… Ne kecám, už dávno nevnímá. Protože udržet takto dlouho pozornost je téměř nemožné.. Je potřeba zvlášť u dlouhých meetingů to prokládat – vim, občas je to těžký a něco se tváří hodně vážně nebo jsme do toho zažraní a nechce se nám, pak to nemá cenu lámat přes koleno, ale když vidíte, že už sedíte půl dne u PC, tak to prosím vás udělejte! Pomůže to opravdu všem. Kdyby vám došly nápady, tak jukněte na www.epigames.cz - dá se hrát na dálku a i rychle pořídit jak v češtině, tak v angličtině (příjde vám rovnou do mailu).

4) Hledáme si inspiraci zvenčí – týmu pomáhá trávit společný čas i jinak a když mají pak online spojený s něčím jiným než jen s prací, tak k tomu mají pocitově menší odpor. Super je, že víme co potřebujeme, protože to samé přesně vytváříme pro naše partnery se Školou improvizace.

5) Využíváme chytré nástroje - toolky pro lepší život na dálku, kde např. zaznamenáváme výsledky naší práce: mozillahub, jamboard, skribbl.io, nebo český Collboard.com

Závěrem dvě jednoduché hry pro inspiraci.

Moucha: (pro koncentraci)

Představte si jako hrací pole mřížku 3x3 – pole o třech sloupích a řádkách. Uprostřed je moucha a každý účastník může dát povely: nahoru, dolu, doleva, doprava. Další pak navazuje. Vaším úkolem je udržet mouchu v tomto hracím poli. Obtížnost si zvyšujte tím, že zrychlujete rytmus zadávání povelů, nebo si pole zvětšete. Možnost je pak jít i do 3D. Získáte tím pozornost a zapojení všech.

Zrcadla: (pro rozhýbání)

Všichni se postaví před kameru a jeden se stává “vedoucím” - tzn. pomalinku a jistě předcvičuje ostatním a ostatní jej zrcadlí tzn. následují. Ten který vede klade důraz na to, aby se nesnažil ostatní překvapovat svými kreativními pohyby. Základem úspěchu a společného nalazení a rozhýbání je to, že to všichni stíhají a mají prostor se napojit. Po chvíli vyměňte vedoucího ať si to zkusí každý, nebo alespoň většina. Hudba doporučena