IMPRO v Tibetu - Martina Švarcová
Ve druhém díle seriálu rozhovorů s našimi studenty jsme zavítali za Martinou Švarcovou. Každé setkání s Martinou je takový malý svátek, tato klidná a dospělá duše vás naprosto dostane svým otevřeným přístupem ke světu a vzdělávání. Píše texty jako copywriterka, učí ve Scio škole a vede kurzy arteterapie (www.artekurzy.cz). Ve svém únorovém vystoupení na IMPRO TALKS mluvila hlavně o tom, co jí dala improvizace (viz video dole na stránce), a tak jsme se v rozhovoru zaměřili na to, čemu se věnuje a kde ji můžete potkat.
Já vím, že se v létě chystáš na velkou cestu. Kam to bude a proč se tam vydáváš?
V červenci odjíždím na měsíc do Himalájí. Konkrétně do Mulbekhu v Malém Tibetu. Je to asi 3500 metrů nad mořem… Aklimatizace bude zajímavá… (red.: úsměv, ale v očích trochu strach)
A co tam budeš vyvádět?
Představ si :) Jedu tam jako dobrovolník učit IMPRO! :-D Sedmáky a osmáky. Jsem moc zvědavá, jak vypadá tibetská puberta :)
Ale původně jsi to chtěla kombinovat s arte, co se změnilo?
Chtěla jsem, ale po rozhovoru s Jirkou Sázelem (předseda neziskovky Brontosauři v Himalájích) jsem to zavrhla. Prý na to nejsou vůbec zvyklí, jít takhle do hloubky a zkoumat se zevnitř.
V Tibetu, nejdou do hloubky? :-O
Jak kdo :) Na meditace a ponory do sebe tam mají mnichy. Ti ostatní žijí “běžným” většinou zemědělským životem a na nic víc jim nezbývá čas. Ale o životě mají celkem jasno. Vědí kam patří a kam směřují. Mají pevně daný řád, kterému věří. Neřeší svou identitu ani smysl života. Na rozdíl od nás… My většinou tento vnitřní klid teprve hledáme, a proto tak rádi chodíme nejrůznější seberozvojové kurzy. Oni to ale vůbec nepotřebují. Už ten klid mají v sobě. I když civilizace stihla zaseknout drápek i sem, takže to asi nebude všechno tak růžový…
Takže to vypadá, že se tam člověk víc naučí, než tam doveze?
Jo, to se mi v Indii stává často (red.: její třetí cesta). Když jsem tam byla loni, bylo pro mě jedním z nejsilnějších zážitků setkání s místními rybáři. Zjistila jsem, jak jsou tito obyčejní lidé neskutečně vnitřně bohatí. Ti by tady mohli z fleku učit duchovní seberozvoj. :-D Žijí skromně, ale spokojeně. Samozřejmě že nejsou takoví všichni. Ale je jich tam mnohem víc než kdekoliv jinde, kde jsem byla. Když se rozčiluju kvůli blbosti, tak si na ně vzpomenu :)
Co je vlastně tvým cílem pro tuhle cestu? "Jen" učit?
Já tam jedu, protože jsem patronem Brontosaurů v Himalájích a díky tomu je už nějaký čas sleduju. Organizátory znám i osobně a jejich přístup se mně líbí. Dělají to ve stylu: My vám pomůžeme, když se zapojíte taky. Díky tomu si místní lidé pomoci víc váží a neberou ji jako samozřejmost. Už se podařilo postavit opravdu krásnou školní budovu a teď se chystá stavba hřiště a výhledově i školního kampusu. Kromě toho, že můžete jet pomáhat na stavbu, můžete učit v místní škole. No a u toho chci být! Poznat místní lidi, jejich děti i ty jejich nádherný hory. Nechci být jen turistka, co si fotí lidi na ulici, ale opravdu s nimi žít.
Těšíš se?
Asi bude všechno úplně jinak, než si maluju, ale na to už jsem zvyklá. Takže se těším! Těším se i na noční ticho a opravdovou černou tmu. Navíc tam nefunguje roaming a chytit wifi je téměř nemožný. Na tenhle mediální klid se těším ještě víc :-D Když se jednou týdně “objeví” signál, všichni se okamžitě připojí, síť se přetíží, a je zase klid :)
A co pak, až se vrátíš?
Pokud půjde všechno dobře, chystám kromě víkendových workshopů arteterapie i program pro studenty uměleckých a výtvarných škol. Chci se zaměřit na rozvoj jejich kreativity, hravosti a změny úhlu pohledu na běžnou realitu. Těším se, že to propojím i s prvky impra, protože je to vlastně jedno a to samé :)
Co tím přesně myslíš?
V arteterapii ani v improvizaci toho moc neschováš. Vypadá to, že si hraješ, je spousta legrace a na konci zjistíš, co všechno jsi o sobě ještě nevěděl. Vypínáš mozek a necháváš prostor intuici. Napojuješ se na svůj vnitřní zdroj. Arteterapie je vlastně taková improvizace na papíře. Zapojuje hodně představivost, ale i ruce a hmat. A já už se těším, až zapojíme celé tělo. Až si na úvod dáme “hé ja”, různé druhy chůze nebo asociační kolečko. Ale to je zatím všechno ve fázi příprav.
A co máš v plánu teď?
Na 28. května chystám workshop s názvem „Malovaná sobota“, kde se u barev a papírů potkají rodiče a děti. Bude to takový předskokan Dne dětí :)
A pak v neděli 3. června připravuju workshop pro dospělé nazvaný “Kdo ve mně bydlí” - POZVÁNKA ZDE. Tam půjdeme trochu hlouběji. Já osobně tomu říkám otevírání studánek, protože se vydáme k prameni vlastního Já. Podíváme se na zoubek našim podosobnostem a potkáme se i s naším vnitřním průvodcem. Oba workshopy proběhnou v útulné kavárně Oprášeno, kterou čirou náhodou vede Veronika Benešová z impra :)
Moc děkuju za skvělé setkání a těším se, až se potkáme po tvém návratu. Jsem moc zvědavý, jak doplníš tento rozhovor.
Já taky děkuju! A zvědavá jsem ještě víc než ty! :)
Rád bych dodal, že jsme se během rozhovoru neuvěřitelně nasmáli a moc mě mrzí, že se tento pocit nedá zaznamenat mezi tyto řádky…
Martina Švarcová o IMPROVIZACI na IMPRO TALKS (www.improtalks.cz)
