Proč je IMPRO víc než jen divadlo
IMPRO jsem poznal zhruba před sedmi lety a už tenkrát mě jako reklamkového markeťáka a člověka žijícího duchem na hudební a kulturní scéně fascinovalo tím, jak v lidech otevírá nové možnosti pro jejich životy a to jak v pracovním, tak osobním životě. V každém trochu něco jiného.
Každý semestr ve Škole Improvizace se setkávám se zajímavými lidmi a vlastně jsem si až tady pořádně uvědomil, že každý z nás je zajímavý a jedinečný, ale jen někteří to o sobě vědí. Strachy a obavy, které v sobě nosíme, nás neustále brzdí a blokují, protože je vnímáme pouze jako naše chyby, se kterými chceme něco dělat, jen nevíme pořádně co a jak. Vždycky jsem se u klientů, kterým jsem vymýšlel kampaně, setkával s tím, že se chovali, tak jak je to naučili ve škole nebo co odkoukali od svých vzorů. To je správná cesta, jenže aplikovat na někoho deset pravidel toho, jak má správně prezentovat, nebo ještě hůř, chtít, aby byl na povel kreativní, je prostě nereálné. Každý vycházíme z jiné situace, z jiných životních zážitků a pokud není přístup k jednotlivcům osobní, tak ani výsledek není takový, jaký bychom si přáli.
Na to, jak tohoto docílit mi odpověděla improvizace, resp. aplikované IMPRO techniky, které vychází z improvizace divadelní. Náš život je jedno velké jeviště. Žijeme ho jak nejlépe umíme a jak nás ho naučili ho žít. Ve svých bublinách pracujeme se stereotypy až do té doby, než vyhoříme, nebo ztratíme vlastní identitu. Klademe na sebe stále větší nároky a očekávání a nepřijímáme to, čím opravdu jsme - dokonalý manager, dokonalá matka, dokonalý řečník, dosaďte si sami. Vím sám o čem mluvím... Odpovědí jak z toho ven je pro mě HRA v bezpečném prostředí. Hra totiž člověka uvolní a vtáhne tak, že odhodí svojí masku a začne autenticky reagovat na přicházející podněty - chce poznávat pravidla, protože tu hru chce hrát, nebo dokonce “vyhrát”.
Při hře/cvičení dochází k uvolnění a proto, aby nás tato hra někam posunula, je důležité se nebát. Prvním okamžikem, kdy se rozvolní strach, je když našim studentům oznámíme, že z čehokoliv mají pocit chyby při workshopu, tak je naše chyba. Není to oblbnutí mysli, ale je to realita - lektor je doopravdy zodpovědný za to, co se při jeho ws děje a může být i příčinou neúspěchu účastníka. Strach z chyby je v nás zakořeněn, ať už ze školních let nebo zaměstnání; blokuje, demotivuje, odpojuje od ostatních a zabíjí naší kreativitu. Chyba je super pomocník, který nás dokáže nakopnout k tomu, abychom se posunuli a příště si stanovovali laťku výš a tak nás motivuje překonávat sebe sama.
Hned jak se zbavíme tohoto strachu, tak se nám otevírá spousta možností:
Začneme poslouchat a vnímat druhé kolem sebe, protože zjišťujeme, že máme stejné strachy, introverti i extroverti. Zvýší se nám schopnost empatie, protože začínáme pracovat i s emocemi, které v sobě dlouhodobě dusíme, protože nás nikdo neučil je vnímat.
Začneme experimentovat, protože experiment je největší učitel - nikdo není tak chytrý, aby vám odpověděl na všechny naše otázky, protože do vás prostě komplexně nevidí, ale díky experimentování poznáte svoje hranice a začnete je postupně rozšiřovat (říká se tomu moderně komfortní zóna a každej druhej jí chce bourat - my si myslíme, že je jí potřeba hlavně rozšiřovat a nejít proti sobě). Jako děti jsme se takto učili chodit, mluvit, psát atd. A dnes to neustále využíváme. Samozřejmostí pro toto poznání je potřeba mít nastavené bezpečné prostředí ve skupině, proto...
Začneme důvěřovat sami sobě a posléze lidem kolem nás. Důvěra je silná emocionální vyrovnanost a když pochopíme co se v nás děje, tak pochopíme, jak s tím pracovat.
Začneme vyprávět v příbězích - storytelling je naší součástí už od dávných dob, kdy se zkušenosti předávaly jako vyprávěný příběh (pozn: jinak by se žádná historie nedochovala). Pomáhá nám to pochopit kontext a jak my, tak naši posluchači, se pak lépe orientujeme.
Začneme příběhy s vnitřní radostí předávat dál a nebudeme mluvit k lidem. Vždycky, když máme hodinu zaměřenou na prezentační dovednosti říkám, že 90% publika jsou lidé, kteří jsou rádi, že nemusí být na vašem místě. Uvědomění si tohoto faktu nám dovoluje více než se soustředit na sebe samotné. Poté co toto zjistíme si můžeme začít hrát s obsahem a jeho formou a může nám to přinášet i radost.
Začneme tvořit! Každý náš semestr je zakončen představením pro rodinu, kamarády a známé. Je to společná výzva, která nás vede k tomu, abychom všechny dovednosti, které jsme se naučili, mohli efektivně “prodat” na pódiu. Až tam to zapadá všechno do sebe, to když pocítíte tu sounáležitost všech, aby výsledek byl super a vy si to mohli užít.
Od chvíle, kdy jsme otevřeli naší školu se nám lidé a jejich požadavky mění, stejně jako se měníme a vyvíjíme i my, ale jedna věc je stejná. Silné příběhy těch, kteří k nám přicházejí s obavou a odcházejí šťastní z uvědomění, že i oni dokážou to co obdivují na jejich hrdinech.
Proto si myslím, že je IMPRO víc, než jen divadlo... a taky protože ho může dělat každý a výsledkem je nejen skvělý pocit, ale i obrovský životní posun.
Ondřej Nečas - Lektor a otec ŠKOLY IMPROVIZACE
