Forum rules

V aplikované improvizaci pracujeme s různými rovinami rolového hraní, které odrážejí míru zapojení hráče do fiktivní situace a jeho vztah k roli. Valenta (2008) rozlišuje tři základní roviny: simulaci, alteraci a charakterizaci. Tyto roviny umožňují učitelům a facilitátorům přizpůsobit hru záměrům vzdělávání nebo rozvoje dovedností u účastníků. 1. Simulace: “Já za sebe ve fiktivní situaci” Charakteristika: V rovině simulace hráč jedná za sebe, ale v kontextu situace, která je fiktivní. Nejde o hraní role jako takové, ale o zkoumání vlastních reakcí na specifické okolnosti. Cíl: Simulace slouží k rozvoji argumentačních, rozhodovacích a sociálních dovedností v bezpečném prostředí. Umožňuje přenášet reálné situace do hry a hledat řešení problémů. Příklady: • Simulace historických událostí (např. rozhodování během mírových jednání). • “Kabát experta” (viz příklad níše) – hráč vstupuje do role odborníka, aby simuloval rozhodování v komplexní situaci, např. práva zvířat nebo ekologická rozhodnutí. Pedagogický přínos: Účastníci zkoumají reálné problémy, hledají argumenty a rozhodují o etických dilematech. 2. Alterace: “Já v roli” Charakteristika: Hráč přebírá roli jiného člověka. Tato role může vycházet ze sociálního postavení (např. lékař, učitel), biologických atributů (např. starý člověk) nebo životní situace (např. rodič, dítě). Cíl: Alterace umožňuje účastníkům nahlédnout na problém z jiné perspektivy. Posiluje empatii a schopnost porozumět různým rolím ve společnosti. Příklady: • Role učitele, který řeší konflikt mezi žáky. • Role občana, který se účastní veřejného projednávání ve fiktivní obci. Pedagogický přínos: Pomáhá účastníkům pochopit sociální struktury, role a vztahy v různých prostředích. 3. Charakterizace: “Postava ve mně” Charakteristika: Nadstavba nad alterací, kdy hráč vytváří individuální specifika postavy. Nejde jen o obecné rysy role, ale o jedinečné vlastnosti postavy, její vnitřní život a složitost. Cíl: Charakterizace rozvíjí schopnost prohloubeného hereckého výrazu, pomáhá zobrazit emoce, motivace a vztahy postavy. Hráč „žije“ postavu a snaží se ji pochopit. Příklady: • Hra krále Leara, jehož charakterizace zahrnuje emoce jako pýcha, lítost nebo vztek. • Postava revolucionáře během simulace revolučních událostí. Pedagogický přínos: Podporuje kreativní myšlení, hlubší vhled do postav a rozvíjí schopnost pracovat s komplexními emocemi a situacemi. Rozhodování facilitátora při přípravě dramatické hry Učitel nebo facilitátor, který připravuje rolovou hru, zvažuje, do jaké roviny účastníky uvede. Typ hry závisí na cíli aktivity, věku a zkušenostech účastníků: 1. Simulace je vhodná pro širší skupiny, kdy se zaměřujeme na řešení problémů, rozhodování a spolupráci. 2. Alterace umožňuje zaměřit se na pochopení různých perspektiv a rolí v sociálních situacích. 3. Charakterizace se používá pro hlubší práci s postavami, zejména v herecké nebo literární oblasti. Příklad využití simulace: Kabát experta – práva zvířat Tento příklad ukazuje, jak mohou simulace pomoci žákům rozvíjet dovednosti a znalosti v různých oblastech. Žáci jednají za sebe jako experti, ale v rámci fiktivní situace, která podporuje rozvoj argumentace, rozhodování a týmové spolupráce. Více podrobností o těchto rovinách a typech her naleznete v pracích: • Valenta, J. (2008): Metody a techniky dramatické výchovy • Valenta, J. (1997): Kapitoly z výchovné dramatiky, Hraní rolí ve výchově a vzdělávání

Jak na hru v roli pro facilitátory Hra v roli je jedním z účinným nástrojem aplikované improvizace, která podporuje kreativitu, empatii a schopnost kriticky přemýšlet. Pro nás, jako facilitátory, však může být zároveň výzvou – vyžaduje nejen zvládnutí technik, ale také citlivý přístup k dynamice skupiny. Když pracujeme s hrou v roli, snažíme se vytvořit bezpečné a inspirativní prostředí, kde si účastníci mohou hru opravdu užít a zároveň z ní těžit. Na co si dáváme pozor: 1. Bezpečné prostředí • Našim cílem je, aby se účastníci cítili v bezpečí. Ujišťujeme je, že jejich nápady a projevy nejsou hodnoceny. • Respektujeme hranice každého člověka – ať už se do hry zapojuje naplno, nebo zůstává spíše v roli pozorovatele. 2. Jasné vedení a struktura • Představujeme hru tak, aby byla jasná a srozumitelná. Nastavujeme jednoduchá pravidla a cíle, aby se účastníci mohli soustředit na samotnou hru. • Pracujeme se scénáři, které nejsou příliš komplikované, protože jednoduchý, ale promyšlený rámec často funguje lépe. 3. Vstup do role facilitátora • Když vstupujeme do role, pomáháme rozhýbat příběh nebo podpořit účastníky, kteří váhají. Naše role je spíše podpůrná, abychom dali prostor ostatním. 4. Citlivost k dynamice skupiny • Sledujeme, jak skupina reaguje. Upravujeme průběh hry tak, aby si každý našel své místo – ať už aktivně hraje, nebo podporuje ostatní. 5. Reflexe a zpětná vazba • Po skončení hry si vždy necháváme čas na reflexi. Při společném sdílení pomáháme účastníkům uvědomit si, co během hry zažili a co si z ní odnášejí. 6. Rovnováha mezi svobodou a vedením • Umožňujeme účastníkům svobodu objevovat a tvořit, ale zároveň udržujeme jasný směr, aby hra dávala smysl a vedla k cíli. Poselství pro facilitátory: Hru v roli vnímáme nejen jako zábavu, ale také jako příležitost k růstu a učení. Naší snahou je vytvářet prostor, kde účastníci mohou objevovat své možnosti, zkoumat nové pohledy a rozvíjet dovednosti, které jim mohou pomoci i mimo herní prostředí. Pracujeme s každou skupinou individuálně, protože víme, že každá má své jedinečné potřeby. Jsme flexibilní, vnímaví a připravení se učit spolu s účastníky. Využití hry v roli: 1. Vzdělávání: Přispívá k rozvoji historického, literárního nebo vědeckého porozumění (např. hraní rolí historických postav). 2. Sociální dovednosti: Umožňuje zkoumat vztahy, konflikty a řešení problémů. 3. Terapie a sebepoznání: Pomáhá při zkoumání emocí a hledání osobního růstu. 4. Literární adaptace: Přibližuje literární díla prostřednictvím zážitkového učení. Klíčoví autoři a jejich přínosy: Dorothy Heathcote • Rozpracovala koncept učitele v roli (Teacher in Role). • Zdůrazňuje význam dramatické výchovy jako prostředku pro vzdělávání a rozvoj kritického myšlení. • Vytvořila metodu mantle of the expert („plášť experta“), která staví účastníky do rolí odborníků řešících problémy. Gavin Bolton • Spolupracoval s Heathcote a rozvíjel metody dramatické výchovy. • Zdůrazňoval důležitost reflexe a zkoumání emocí prostřednictvím dramatické hry. Brian Way • Klíčový autor dramatické výchovy. • Zaměřoval se na individuální a skupinový rozvoj prostřednictvím hry v roli. Jonothan Neelands • Autor přístupů k dramatické výchově v britském vzdělávacím systému. • Podporoval zapojení hry v roli jako nástroje pro hlubší porozumění společenským a kulturním tématům.