Základní pravidla efektivní spolupráce jsou explicitní, sdílené dohody o tom, jak se skupina bude chovat během spolupráce – jak bude komunikovat, jak se bude rozhodovat, jak bude zacházet s rozdíly v názorech nebo s odpovědností. Roger Schwarz ve svém přístupu zkušeného facilitátora definuje konkrétní sadu takových pravidel, například: „Říkejme si vše, co je relevantní, i když je to nepříjemné,“ nebo „Mluvme jen za sebe, ne za ostatní.“ Tato pravidla nejsou jen formální – pomáhají vytvářet psychologicky bezpečné prostředí, zvyšují důvěru ve skupině a podporují hlubší reflexi. Schwarz doporučuje, aby tato pravidla byla vytvořena na začátku spolupráce, ale zároveň neustále reflektována a případně upravována podle vývoje skupiny.
Ve Škole improvizace nastavujeme pravidla na prvním setkání s účastníky.
Například:
Kolik do toho dáš, tolik dostaneš aneb pravidlo dobrovolnosti.
Las Vegas - co se stane na hodině, zůstane na hodině.
Pravidla zpětné vazby - mluví každý sám za sebe, každý názor je platný.
Do pravidel můžeme započítat například i to, že si tykáme, nepoužíváme telefon, chodíme včas, posíláme si informace přes WhatsApp. To vše jsou pravidla, která přináší facilitátor a jsou to pravidla formální. Skupina si může i sama navrhnout a odsouhlasit jiná formální pravidla, např. že se skupina schází dřív a dělá si své vlastní ladění. Při nastavování pravidel dáváme vždy prostor účastníkům se k pravidlům vyjádřit a dodat své vlastní nápady. Naším cílem je, aby se co největší část skupiny s pravidly vnitřně ztotožnila.
V dalších facilitačních přístupech se s pravidly pracuje různě. Sam Kaner mluví o „společných pracovních dohodách“, které skupina tvoří participativně, často pomocí vizuálních metod. IAF zmiňuje „collaborative guidelines“ jako základní nástroj pro inkluzivní facilitaci. V Liberating Structures se pravidla většinou neformulují předem, ale jsou skryta v samotné struktuře aktivit (např. časové limity, střídání rolí). Schwarzův přístup v tomto ohledu vyniká důrazem na transparentnost a důsledné opakování těchto pravidel v průběhu celé spolupráce. Umožňuje tím skupinám budovat si vlastní „operační systém“ pro vedení složitých rozhovorů, rozhodování nebo změnových procesů.
Zdroje
• Schwarz, R. (2002). The Skilled Facilitator. Jossey-Bass.
• Kaner, S. (2014). Facilitator’s Guide to Participatory Decision-Making. Jossey-Bass.
• International Association of Facilitators. (n.d.). Core Competencies and Ethics.
• Lipmanowicz, H., & McCandless, K. (2013). The Surprising Power of Liberating Structures.